Cyklistická sezóna pro rok 2021 je slavnostně zahájena. Cyklisté vyjeli ke své první organizované jízdě v roce 2021 a tím slavnostně přivítali nový ročník cyklistických jízd.
Svou účast a také účast dalších nevidomých cyklistů na zahajovací akci letošní sezóny, nám ve svém povídání níže popsal Pepa Polnar.

Cyklo otevíračka 2021

V rámci projektu „Sport bez limitů Univerzity Karlovy“ a za podpory SKI a Bike centra v Radotíně, se v sobotu 15. 5. 2021 uskutečnila tzv. cyklo otevíračka pro sportovce se zrakovým a jiným postižením.
Organizátoři sportovce a jejich piloty přivítali v salonku restaurace Musa a po krátkém úvodu a nezbytném seznámení s organizací dne, mohli sportovci vyrazit na trať podél Berounky. Pro některé sportovce se nejednalo o první vyjížďku, protože se na akci dostavili po vlastní ose.
Počasí sportovcům přálo a za podpory mírného větříku se km dobře najížděly. Řeka Berounka po třech dnech vydatných dešťů ukazovala svoji nespoutanou sílu a pro sportovce připravila nejednu vodní překážku. I přesto si však sportovci v rovinatém terénu užívali nádherné přírody. Celkových 25 km na první vyjížďku po tak dlouhé pauze je uspokojující.
Zrakově handicapované sportovce v převážné většině tvořili sportovci z TJ Zora Praha.

Na akci jsem se dojel po vlastní ose z Loděnic u Berouna. Vzdušnou čarou je to cca 22 km kopcovitým terénem s nádhernými výhledy do okolí. Když jsem ráno nasedal na kolo, Loděnice byly zahaleny do ranního mlžného oparu, který se postupně proměnil ve slunečné počasí. Nejdříve mě čekal výšlap na Špičatý vrch, pak přejezd po hřebeni kolem luk s pasoucím se dobytkem až do obce Třebotov, kde mě čekal sjezd do Radotína.
Cyklo otevíračku jsem si užil. Optimální počasí a skvělá trať vedoucí podél Berounky. Organizátoři se o nás vzorně starali a po společném obědě jsem se rozloučil a vyrazil domů.
Nechtělo se mi hned po obědě šlapat do serpentin, a tak jsem zvolil trasu podél Berounky do Černošic. Z Černošic pak do Loděnic trasa začíná dlouhým stoupáním a končí sjezdem ze Špičatého kopce. Počasí se začalo kazit a řeka Berounka si pro mě připravila tři brody. Po prvních kilometrech jsem měl vodu v botách. V Černošicích se k tomu navíc přidal mírný deštík, který se mě držel celé stoupání. Pláštěnka fungovala vcelku spolehlivě až na jednu dírku, která zajišťovala pravidelný přísun vody za krk. Odměnou za tento výkon bylo slunečného počasí na Špičatém vrchu a romantický sjezd při západu slunce. Večer jsem usínal unavený a spokojený. Bohužel zpáteční cestu jsem nezaznamenal, protože jsem navigaci uložil do nepromokavé tašky, kde se mi rozpojil konektor. Záznam je tedy jen orientační dle mapy.

Níže se můžete podívat na několik fotografií, které dodal Josef Polnar ve spolupráci s organizátory závodu.