Od 26. června do 3. července 2026 se v tureckém Mersinu uskutečnilo Mistrovství Evropy ve vzpírání nevidomých.
Česká výprava na jih Turecka vyrazila v sobotu 27. června ve složení reprezentační trenér Vilém Stifter a dva reprezentanti Michal Rokůsek a Martin Fejfar. Oba Češi se představili pouze v disciplíně benchpress, a to ve shodné váhové kategorii do 110 kilogramů. Závod v této kategorii byl na programu v úterý 30. června.
Reprezentační trenér před odletem na evropský šampionát deklaroval, že věří v zisk alespoň jedné medaile, což se také naplnilo.
Michal Rokůsek předvedl skvělý výkon, když uzvedl činku o hmotnosti 145 kilogramů, a to v hlavní kategorii Open, tedy všech šesti závodníků ve váhové kategorii do 110 kilogramů. To stačilo na zisk krásného 4. místa. Nicméně až do posledního pokusu se pral o bronz s tureckým reprezentantem Gokhanem Terletmem, který uzvedl činku o hmotnosti 148 kilogramů. Na tento výkon ve svém třetím pokusu již bohužel Michal nezvládl reagovat.
Ovšem v kategorii Masters, tedy závodníků nad 40 let, si Michal na krk pověsil medaili stříbrnou. Lepší byl pouze ukrajinský reprezentant Anatolii Dermanskyim, který zapsal platný pokus na váze 165 kilogramů.
Druhý český reprezentant Martin Fejfar bohužel na evropském šampionátu naprosto propadl. Na úvod všeho musíme říct, že sice třikrát zvedl činku o hmotnosti 110 kilogramů, nicméně ani jeden pokus mu rozhodčími nebyl uznán jako platný. Vzhledem k tomu, že první ani druhý pokus nezapsal, nemohl se posunout k pokusům na vyšších váhách. Příčinou neuznání pokusů byl pravděpodobně fakt, že Martin zvedal činku v souladu s pravidly IPF, v nichž je povolen dotlak rukou. V okamžiku závodu neměl k dispozici informace, že by se závod konal v souladu s pravidly IPC, ve kterých je právě dotlak rukou zakázán. Jeho účast tak skončila diskvalifikací a sám je z toho velmi nešťastný.
Musíme také ovšem dodat, že Martin od rána těsně před závodem musel řešit velkou nepříjemnost v podobě odcizení jeho cestovních dokladů, což se také pravděpodobně podepsalo na jeho vnitřním neklidu a nastavení na samotný závod. Martin sám k tomu říká: „Nezapsání alespoň jednoho úspěšného pokusu je pro mě obrovským zklamáním a osobním selháním.“
Kromě české výpravy se v tureckém Mersinu ještě představili vzpěrači z domácího Turecka, Ukrajiny, Gruzie a také Ruska, ti ovšem vystupovali pod neutrální vlajkou a při vítězství jejich vzpěrače či vzpěračky se hrála hymna IBSY.
Takové tedy bylo Mistrovství Evropy ve vzpírání nevidomých, které se takto jako samostatný evropský šampionát uskutečnilo vůbec poprvé. Dosud se evropský šampionát konal v rámci mistrovství světa, kde se vyhlašovali ještě zvlášť evropští závodníci.
V letošním roce by se ještě pro nevidomé vzpěrače měl uskutečnit jeden mezinárodní závod, a to mistrovství světa, které se bude konat v prosinci letošního roku v Bahrajnu nebo v tureckém Istanbulu. Jasno o místě konání i přesném termínu by mělo být do konce července.
