Český parasport zasáhla smutná zpráva. Michaela Hubačová, dlouholetá trasérka lyžařky Anny Peškové, podlehla dlouhé těžké nemoci.
Michaela Hubačová se narodila 23. srpna 1976 a alpskému lyžování se věnovala od mládí. V roce 2009 začala dělat trasérku Anně Peškové, za svobodna Kulíškové. Spolupráce plzeňské dvojici vynesla bronz ze zimních paralympijských her ve Vancouveru. V Kanadě si česká výprava připsala jediný medailový úspěch, a to právě díky skvělé jízdě Kulíškové s Hubačovou v závodě Super-G. Tento bronz z roku 2010 je posledním medailovým úspěchem České republiky v rámci zimních paralympiád.

Na hrách v Soči sice Kulíšková (Pešková) nestartovala, ale Hubačová byla i nadále součástí českého týmu. Do Ruska odcestovala jako trenérka. O čtyři roky později se sehraná lyžařská dvojice opět představila na nejvýznamnější světové akci pro handicapované sportovce. V Pchjongčchangu v Jižní Koreji obsadila 11. místo v Super-G.

Dovolujeme si citovat Facebook Anny Peškové:

„Nemůžu uvěřit, že už nikdy... neuslyšim tvůj hlas, nechytim se tě za ruku, nepojedu v tvojí stopě. Chtěly jsme si užívat lyžovačky s dětma, smát se a radovat. Společně.
Tys byla mým vzorem, tahounem, oporou, jistotou dobré nálady. Vždy jsi pro všechny dělala maximum, s úsměvem a obdivuhodnou energií jsi tu byla pro nás. Nebýt TEBE, nevrátila bych se po dětech k závodění a nebyla bych na poslední paralympiádě, MS a dalších akcích, kde jsme společně relaxovaly tím, že jsme makaly. Těch silných zážitků máme víc, než si kdo dovede představit. Já nikdy nezapomenu. Teď drž palce ty nám, ať to tady nějak zmáknem. Bude to bez tebe sakra těžký.
Peťo, Jonášku, Vítečku, rodino... upřímnou soustrast, buďte silní jako mamka.“

Anna Pešková rozená Kulíšková pro náš web na svoji trasérku Michaelu Hubačovou vzpomíná takto:

Michaela Hubačová byla velkou oporou týmu alpských lyžařů od roku 2008, kdy začala jezdit jako trasérka s Annou Peškovou (Kulíškovou). Společně získaly titul mistryň světa v super-G v roce 2011, vybojovaly bronz na paralympiádě ve Vancouveru 2010 a mnoho dalších cenných kovů na světových a evropských pohárech.
Vždy usměvavá a pozitivně naladěná, pomocná ruka a psychická podpora v každé situaci. To byla Míša. Pro Annu Peškovou navíc blízká kamarádka. Lyžování a láska k horám spojila nejen jejich lyžařské stopy, ale i rodiny, díky kterým se mohly i po dětech k závodění opět vrátit. Byla to Míša, která svou odhodlaností podpořila Aničku při rozhodování, zda do toho po šestileté pauze ještě jít.
Touha řezat oblouky a překonávat samy sebe zvítězila, a tak se obě ženy zúčastnily ještě paralympiády v Pchjongčchangu 2018. Na své soupeřky už sice nestačily, ale byly šťastné, že mohou
být součástí týmu, zažít paralympijskou atmosféru a pokořit závodní tratě.
Když v lednu 2020 na vydařeném soustředění v Jasné na Slovensku sledovaly večer v televizi zprávy o jakémsi koronaviru v Číně, netušily, že právě covid přeruší jejich závodní snahy a následná nemoc Míši zákeřně ukončí vše, co by jinak mělo mnohaleté pokračování. „Je těžké uvěřit, že už tu Míša není. Bojovala dlouho a statečně, jako vždycky. Jsem neskutečně vděčná za to, co jsem díky ní mohla zažít. Je to velká bolest, nejvíc myslím na její děti.“

Upřímnou soustrast rodině Michaely Hubačové vyjadřují zástupci Českého paralympijského výboru a Českého svazu zrakově postižených sportovců.

Článek a fotky uveřejňujeme s laskavým svolením Českého paralympijského výboru.